Alláh je nápomocný Svému služebníkovi, dokud ten je nápomocný svému bratrovi

Páteční kázání 15. 2. 2013 (5. rabí‘ th-thání 1434), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

BismiLLÁHirrahmánirrahím,

chvála Alláhu. Jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc, o vedení správnou cestou a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Bratři a sestry v islámu,

Alláh ze Své moudrosti rozhodl, aby mezi lidmi existovaly rozdíly v majetnosti, společenském postavení, schopnostech a nadání, ve vzdělání i ve víře, aby se navzájem doplňovali. Když si chudý stěžuje, je to zkouška pro bohatého, když má společensky slabý jedinec problémy, je to zkouška pro člověka vysokého postavení a když nemocný trpí, je v tom připomenutí pro zdravého. Právě kvůli těmto moudrostem islám přikázal lidem, aby si vzájemně pomáhali. Není nic lepšího, čím se člověk může přiblížit ke svému Pánu, než pokora k Němu a dobré chování k Jeho služebníkům, do čehož patří vynakládání pomoci těm, kteří ji potřebují. První, kteří vynikli touto krásnou vlastností, byli proroci. Džábir vypráví, že Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) se nikdy nestalo, že by ho někdo požádal o pomoc a on mu nepomohl. Takto se chovali i Prorokovi společníci a zbožní věřící až dodnes. Abú Bakr a ‘Umar pravidelně vyhledávali a navštěvovali potřebné lidi a pomáhali jim, jako byly vdovy a staré ženy, které neměly zdroj obživy nebo se neuměly postarat samy o sebe. Toto nás islám učí – učit se a praktikovat, uctívat a hezky se chovat.

Vynakládání pomoci těm, kteří ji potřebují, svědčí o čistotě srdci a skromnosti. Alláh se smiluje nad těmi ze Svých služebníků, kteří jsou milosrdní vůči ostatním Jeho služebníkům. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) říká: „Ten, kdo vyřeší věřícímu nějakou z těžkostí tohoto života, Alláh mu vyřeší jednu z těžkostí Soudného dne.“ A také řekl: „Ten, koho by potěšilo, aby ho Alláh zachránil před těžkostmi Soudného dne, tak ať vyřeší těžkost člověka ve finanční tísni nebo ať mu odpustí dluh.“ Pomáhání ostatním vnáší do života požehnání. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) říká: „Ten, kdo ulehčí člověku ve finanční tísni, Alláh mu ulehčí v tomto i v posmrtném životě.“

Vynakládáním pomoci se člověk vyhne špatnému zakončení a život je mu zakončen hezky. Ve výroku stojí (ve významu): „Vynakládání dobra chrání před špatnými způsoby smrti, vážným poškozením zdraví a věcmi vedoucími do zkázy. A lidé dobra v tomto životě jsou lidé dobra v posmrtném životě.“ ‘Abdulláh ibn ‘Abbás řekl: „Ten, kdo jde se svým bratrem a zařizuje mu něco, co potřebuje, má za každý krok sadaqa (vynaložená almužna).“

Vznešení lidé vysokých ambicí považují za neštěstí, když nejsou schopni ostatním pomoct. Jeden z Prorokových společníků, Hakím bin Hizám, řekl: „Když ráno vstanu a nenaleznu u svých dveří potřebného, vím, že mě zasáhlo neštěstí.“

Muslimové, buďte si však vědomi toho, že člověk, který pomáhá ostatním, nedostane od Alláha žádnou odměnu, pokud tyto dobré skutky nebudou vynaloženy se správným úmyslem. Člověk, který toto dělá proto, aby získal chválu lidí apod., ať nečeká od Alláha žádnou odměnu. Se špatným úmyslem je spojen jeden ohavný čin, který znehodnotí celé konání dobra. Když člověk někomu pomůže, a později mu připomíná svou pomoc, aby ten druhý cítil, že je mu dlužný – takové chování znehodnotí celý dobrý skutek. Když vynakládáš dobro, tak ho vynakládej se skromností a čekej odměnu a pochvalu jen v Soudný den – a věz, že Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Alláh je nápomocný Svému služebníkovi, dokud ten je nápomocný svému bratrovi!“