Amána (svěřená zodpovědnost)

Páteční kázání 31. 1. 2014 (30. rabí‘ l-awwal 1435), šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Amána je opak zpronevěření. Al-Qurtubí řekl: „Amána je pojem, který obsáhl všechny úlohy v náboženství. Je to slovo, které má velice široký význam. Amána je vše, čím byl člověk pověřen či zmocněn, a to jak z náboženských, tak ze světských záležitostí.“ Amána je tedy mj. i majetek a peníze, tajemství a soukromí ostatních atd. Největší amána jsou však svěřené majetky a peníze. Alláh nám přikázal vracet amánu a veškerá práva těm, komu náleží. Alláh říká (ve významu): „Alláh vám věru přikazuje, abyste vraceli amány jejich vlastníkům a to, abyste soudili spravedlivě, když soudíte mezi lidmi.“ (4:58); a také řekl (ve významu): „Nabídli jsme břemeno víry (amánu) nebesům, zemi i horám, ale ony odmítly je nésti a zalekly se ho; a vzal je na sebe člověk, ačkoli je nespravedlivý a nevědomý.“ (33:72). Amána v tomto verši jsou náboženské povinnosti, příkazy a zákazy. Al-Qurtubí řekl: „Alláh Vznešený řekl Adamovi: ‚Adame, nabídl jsem amánu nebesům, zemi a horám, avšak ony je odmítly. Vezmeš ji ty se vším, co obnáší?‘ Adam se zeptal: ‚Pane, a co to obnáší?‘ Odpověděl: ‚Pokud ji uneseš, budeš odměněn, a pokud ji zanedbáš, budeš potrestán.‘ Adam amánu vzal, a pak zůstal v ráji jen takovou dobu, jaká je mezi první modlitbou a asrem, kdy ho z ráje vyhnal šajtán.“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) přikázal předat amánu tomu, komu náleží, a zakázal ji zpronevěřit. Ve výroku říká: „Předej amánu tomu, kdo ti ji dal do úschovy, a i kdyby někdo zpronevěřil tvou amánu, ty nesmíš zpronevěřit tu jeho.“ Alláh pochválil věřící a uvedl jako jednu z jejich hlavních vlastností, že střeží své amány. Alláh říká (ve významu): „Úspěšní jsou ti věřící, kteří v modlitbách svých jsou pokorní…“ „…kteří svěřené (tj. amány) opatrují a úmluvy své dodržují.“ (23:1-8).

Alláh zakázal zpronevěření amány, řekl (ve významu): „Vy, kteří jste uvěřili, nezrazujte Alláha a posla jeho a nezpronevěřujte svěřené (amány) své!“ (8:27). Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) také upozornil na důležitost této věci. Ve výroku, který o něm vypráví Anas, řekl: „Ten, kdo nestřeží amánu, nemá víru, a ten, kdo nedrží dohodu, nemá v náboženství místo.“ Zpronevěření svěřené amány je také jednou z vlastností pokrytců, jak Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl ve výroku, který o něm vypráví ‘Abdulláh ibn ‘Amr ibn al-‘Ás: „Jsou čtyři věci, které když se sejdou v jednom člověku, je úplným pokrytcem, a když je v něm něco z toho, je v něm část pokrytectví, dokud ji nezanechá: Když je mu svěřena amána, zpronevěří ji, když hovoří, lže, když uzavře dohodu, zradí, a když se pohádá, hřeší.“ Buďte tedy na pozoru před vlastnostmi pokrytců!

Střežení amány je pro muslima povinnost vůči všem lidem, bez ohledu na to, zda jedná s muslimy nebo s nemuslimy, se zbožnými muslimy nebo s hříšníky, protože Alláh říká (ve významu): „Alláh vám věru přikazuje, abyste vraceli amány jejich vlastníkům.“ Učenci řekli: „Tři věci musí být dodrženy vůči poslušnému i hříšnému: amána, dohoda a udržování příbuzenských vztahů.“ Amána musí být odvedena muslimovi i nemuslimovi, protože naše náboženství nám přikazuje vracet svěřené věci jejich vlastníkům. Tato slova je nezbytné převést do praxe. Není to pouhé povídání. Někteří učenci řekli: „Dopad činů jednoho člověka na tisíc lidí je větší, než dopad řečí tisíce lidí na jednoho člověka.“ Lidé v nás musí vidět ztělesněné mravy islámu, což je samo o sobě pro nás amána. Když nemuslim vidí na muslimovi, že nikdy nezpronevěří žádnou svěřenou věc, nikdy nelže, je věrný svým dohodám a slibům, je cudný, spravedlivý, koná dobro prospěšné ostatním a odvádí svou práci pečlivě a důsledně, a současně se věnuje uctívání Alláha – takové chování má na lidi obrovský dopad a je pro ně důkazem pravosti tohoto náboženství. Takto se choval Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) – přeměnil náboženství na praxi a způsob života. Když byla ‘Áiša, matka věřících, tázána na Prorokovo chování, řekla: „Byl chodícím Koránem.“ Cílem Prorokovy výchovy bylo udělat z jeho společníků skutečné muže, kteří takto přemění Korán v praxi. Sa‘íd Qutb řekl: „Muhammad bin ‘Abdilláh (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) zvítězil tehdy, když z myšlenky islámu vytvořil osoby a jejich víru přeměnil v činy a otiskl desítky, stovky a tisíce kopií Koránu, ne inkoustem na papír, ale světlem do srdcí, a pak tato srdce pustil mezi lidi, aby s nimi žila a jednala a ukázala jim svými činy, co je islám, se kterým přišel Muhammad bin ‘Abdilláh od Alláha!“ Takovýto přístup je pro nás amána před Alláhem, a jeho opuštěním zrazujeme Alláha a Jeho posla. Jde o podstatu věci: lá iláha illa-lláh, Muhammadun rasúlulláh! Alláh říká (ve významu): „Vy, kteří jste uvěřili, nezrazujte Alláha a posla jeho a nezpronevěřujte svěřené (amány) své!“ 

Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) byl známý mezi svým lidem jako pravdomluvný a důvěryhodný, který nikdy nic nezpronevěří, a to v obchodování i ve veškerém jednání, slovech a činech. Toto mu dosvědčili nejen jeho stoupenci, ale i nepřátelé. Tato Prorokova zodpovědnost a důvěryhodnost zaručila, že Alláhovo poselství bylo doručeno lidem bez žádné změny, nic nebylo přidáno ani utajeno, a to i přes všechny oběti, překážky a nesnáze, kterým musel čelit – a toto vše dělal moudrým a vlídným způsobem. Jako příklad můžeme uvést příhodu ‘Abdulláha ibn Rawáhy, kterého Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) poslal do Chajbaru, aby udělal odhad množství datlí na palmách. Židé pro něj shromáždili zlato od svých žen a řekli mu: „Toto je pro tebe!“ Chtěli mu dát úplatek, aby jim něco odpustil. ‘Abdulláh jim řekl: „Úplatek je špatný zisk, který nepřijímáme. Přesto, že jste nepřátelé, nebudu vám křivdit.“ Odvětili: „Na tom byla postavena nebesa a země!“ Takových situací je mnoho. Jak jsme řekli, amána je široké slovo, které svědčí o zodpovědném jednání s Alláhem, s lidmi i jak jedná člověk sám se sebou.