Dhikr

Páteční kázání 18. 10. 2013 (13. dzú l-hidždža 1434), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

chvála Alláhu. Jeho chválíme a jen Jeho o pomoc a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (s.A.s.) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Muslimové a muslimky, všichni z nás přirozeně chápeme, že ty největší odměny u Alláha jsou určeny jen za velké činy, které bývají obtížnější než ty ostatní. Neplatí to však vždy. Kupodivu je ten nejlépe odměňovaný dobrý skutek zároveň tím nejsnazším. Je tak snadný, že ho může dělat každý, a to téměř vždy a všude. Zároveň o něm Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl, že je u Alláha lepší než džihád a rozdávání peněz potřebným a že jím věřící může dosáhnout těch nejvyšších stupňů v Soudný den. Je to dhikr – připomínání si Alláha. Dhikr je tak důležitý, že je základem těch nejdůležitějších způsobů uctívání, jako je např. modlitba či pouť do Mekky. Proč je tomu tak? Je to skutečně jen kvůli těm slovům, která si člověk předříkává? Pochopitelně, že ne. Jde o mnohem víc.

Dhikr má tři stupně, tím nejnižším je dhikr pouze jazykem, což je zmíněné předříkávání určitých slov. Druhým je dhikr srdcem, což je rozjímání nad stvořením a nad velkoleposti Stvořitele, nad událostmi Soudného dne, nad významy jednotlivých koránských veršů apod. Tím nejvyšším stupněm je, když věřící spojí obojí: Připomíná si Alláha slovy a zároveň rozjímá nad jejich velkolepými významy. To je právě ten dhikr, o kterém Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl, že je u Alláha lepší než džihád a rozdávání peněz potřebným a že jím věřící může dosáhnout těch nejvyšších stupňů v Soudný den.

Pojďme si pro znázornění uvést jeden příklad:

Máme nespočet autentických výroků, ve kterých Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) hovoří o slovech „Subhánalláh, alhamdulilláh, lá iláha illa-lláh, Alláhu akbar“ a o tom, že jsou pro Alláha ta nejmilejší slova, že za každé z nich Alláh zasadí věřícímu strom v Ráji a napíše mu, jakoby rozdal almužnu, že budou velice těžké na vahách v Soudný den a mnoho dalšího. Proč? Co tato slova znamenají? „Subhánalláh“ znamená „Sláva Alláhu“ nebo „Budiž povznesen Alláh,“ což je svědectví od člověka, že Alláh je povznesen nade vše špatné a nedokonalé, nad každou lidskou vlastnost a nade vše, co Mu nepřísluší. Když říkáš „subhánalláh,“ jako bys říkal „Pane, Tobě náleží jen ta nejkrásnější jména a jen ty dokonalé a vznešené vlastnosti! Ty jsi povznesen nad to, abys něco nevěděl, nemohl či spletl. Jsi povznesen nad to, abys křivdil. Jsi povznesen nad to, abys měl potomka, společníka či družku. Jsi povznesen nad to, abys byl připodobňován k čemukoliv, co známe nebo co si dokážeme představit. Jsi povznesen nad to, aby mezi Tebou a veškerým jsoucnem existoval jiný vztah než vztah Pána a služebníka!“ „Alhamdulilláh“ znamená „Chvála Alláhu.“ Proč chvála a ne díky? Děkování je jen za něco, ale chvála je vždy a za každé situace. Alláh si zaslouží, abychom Mu děkovali za každý Jeho dar, ale chválu si zaslouží už jen proto, jaký je. Zaslouží si chválu proto, že Jemu náleží ta nejkrásnější jména a vlastnosti. Zaslouží si chválu proto, že On je nahoře a my všichni dole. On je naším Pánem a my patříme Jemu. Je Všemocný a zároveň nekřivdí, ba je navíc Milostivý a Slitovný. Vládne všemu a rozhoduje o všem a Jeho vědění a moudrost nemají hranic. Veškerá chvála náleží Jemu za to, jaký je. „Lá iláha illa-lláh“ znamená „není božstva mimo Alláha.“ Slova, jimiž člověk vstoupí do islámu. Jsou podstatou náboženství. Hovoří totiž o tom, co by měl mít věřící v srdci. Když říkáš „lá iláha illa-lláh,“ jako bys tím říkal: „Pane, mé srdce patří jen Tobě. Ty v něm máš to první a jediné místo! Nic se ti v mém srdci nevyrovná. Ty jsi ten, komu se s láskou plně odevzdávám. Když miluji někoho jiného, tak jen proto, že ho miluješ Ty, a když Ty někoho nemáš rád, tak ho nemám kvůli tomu rád já. Miluji vše, co miluješ, a nemám rád vše, co nemáš rád. Dobré a správné je pro mě to, co Ty označíš za dobré, a špatné a zakázané je pro mě to, co Ty označíš za špatné. Když mám jakoukoliv potřebu, prosím Tebe, když mám z něčeho strach, utíkám se k Tobě, když se potřebuji na někoho spolehnout, spoléhám se na Tebe, a když se modlím, modlím se jen k Tobě! Ty jsi ten jediný, kdo si zaslouží, aby mu patřila srdce lidí!“ „Alláhu akbar“ znamená „Alláh je větší,“ tj. větší a významnější a důležitější než kdokoliv a cokoliv. Když tě chce jakákoliv vášeň, touha, chtíč, strach či pochybnost odvést od poslušnosti ke tvému Pánu, tak si vzpomeň, že Alláh je větší než všechny tyto vášně a pochybnosti. Nic není tak důležité, aby tě odradilo od tvého Pána! Alláhu akbar!

Teď, po tomto výkladu, si představ, že nějaký věřící přitom, jak tato slova předříkává, tak rozjímá nad všemi těmito významy! A neříká tato slova jednou nebo dvakrát, ale naplní jimi své volné chvíle. Říká je neustále ‒ vždy, když nemusí zrovna s nikým mluvit: při cestování MHD, při práci, při různých aktivitách ve volném čase atd. Není takový dhikr tím nejkrásnějším uctíváním?