Dialog v islámu

Páteční kázání 6. 12. 2019, šejch Usama al-Deiri, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jen Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Duše se upokojí, když slyší laskavá slova ve své formě i významu, v prvé řadě otevřou srdce toho, kdo poslouchá a komu jsou určena, dříve než je vnímají jeho uši. Mezi výrazy, které implikují laskavost a jemnost, patří výraz „hovor, dialog“, neboť implikuje v klidu a příjemným způsobem podané přesvědčení druhého o něčem, čemu věříme bez použití násilí, aniž bychom ho ranili. Ten, kdo vede dialog, sklízí ovoce bez hrubosti a sváru.

Je pravda, že lidé se liší barvou pleti, svou podobou, jazykem, charakterem, rozumem a znalostmi, přesvědčením a směřováním a život na tomto světě vyžaduje vzájemné porozumění, aby vládlo bezpečí a klid. Způsob vedení dialogu mezi nimi je tím nejlepším způsobem, jak se navzájem dohodnout a vyhnout se vzájemným sporům.

Aus bin Thábit (rAa) se rozvedl se svou ženou Chaulou (rAa). Šla tedy za Prorokem (sAs) a vyprávěla mu, co se mezi nimi stalo. Všemohoucí Alláh v reakci na to seslal tyto verše: „Alláh již slyšel řeč oné, která se s tebou hádala ohledně manžela svého a stěžovala si u Alláha. Alláh slyšel váš rozhovor…“ (58:1) Rozhovor mezi touto ženou a Prorokem (sAs) byl požehnaným ve věci týkající se záležitostí manželů. A bylo sesláno ustanovení Všemohoucího Alláha a stalo se právním ustanovením islámu a toto je jedním z plodů výrazu „rozhovor“. V tomto rozhovoru jsou mnohá ponaučení, ze kterých bychom se měli naučit, jak správně mezi sebou vést rozhovor. Abychom vedli rozhovor s oponentem ve prospěch islámu a země, ve které žijeme.

Služebníci Alláhovi, často býváme zde či jinde svědky sporů a hádek, šíření nenávistných řečí mezi členy jedné společnosti a důvodem je nedodržování zásad vedení rozhovoru mezi oponenty. Mnohé z takových rozhovorů končí hádkami a nenávistí, mnohé takové rozhovory jsou mezi bratry a satan mezi ně zaseje spor a zvrtne se to v rozmíšku a odloučení. Mnohé takové rozhovory jsou mezi manželi, nedodrží zásady vedení dialogu a končí to soudním sporem a ne domluvou, rozvodem a ne dohodou. Mnohé takové dialogy a hovory jsou vedeny na platformách sociálních sítí mezi oponenty, kteří mají odlišný pohled na věc. Nikdy se neseznámili s principy konstruktivního dialogu a dovedlo je to ke sporu, morálnímu zničení osobností, házení viny na úmysly, očerňování druhých, šíření nenávistného diskursu mezi členy jedné společnosti. Realita je toho nejlepším důkazem.

Uprostřed tohoto chaosu je povinností muslima držet se zásad konstruktivního dialogu, který ukázal imám aš-Šáfi’í, když vedl dialog s jedním učencem tehdejší doby o nějaké vědecké otázce. Učenec se rozzlobil a ze schůzky odešel. Imámovi aš-Šáfi’ímu nezbylo nic jiného než jít za ním domů, kde mu řekl: „Není snad správné, abychom byli bratry, i kdybychom se na nějaké otázce neshodli?“ Nesnažte se zvítězit v každém sporu. Získat srdce je přednější než získat pozici a vyhrát bitvu. Nebořte mosty, které jste postavili, možná je budete jednou potřebovat. Můžete cítit nenávist k nějaké chybě, ale ne k tomu, kdo chyboval. Nenáviďte neposlušnost, ale mějte slitování s tím, kdo byl neposlušný. Naším úkolem v životě je zlikvidovat nemoc a ne zlikvidovat nemocného.

Služebníci Alláhovi, dialogy Proroka (sAs) jsou považovány za jedinečný způsob, jak vést dialog v jakékoli době. Příběh o rozhovoru mezi ním (sAs) a mladíkem, který za ním přišel a žádal ho o povolení cizoložství je nejlepším důkazem úspěchu dialogu spojujícího rozum s citem. Prorok (sAs) vedl rozhovor s tímto dospívajícím mladíkem způsobem, který lidé dosud neznali. A stal se lekcí, jak se má vést rozhovor s mládeží. Je pravdou, že je žádoucí vést dialog s oponenty v klidu, toto je způsob moudrých učenců, jakým učí a vyzývají k následování Všemohoucího Alláha. Snažili se vždy dodržovat dobré způsoby a mravy a držet se daleko od škodolibosti, napadání, zraňování, zvyšování hlasu a neslušných výrazů. Dobré slovo je sadaqa – dobročinný dar. Dobrý člověk mluví jen dobře. Věřící, jak řekl Prorok (sAs) není věřící, když kleje a napadá druhé či mluví neslušně. (podle imáma Ahmeda)

Skromnost je nepochybně nejlepším způsobem jak uspět v dialogu, a proto se člověk vedoucí dialog musí vyvarovat egoismu. Nesmí používat výrazy odkazující na povýšenost a pýchu. Ďábel – nechť ho Všemohoucí Alláh prokleje – byl prvním, kdo řekl: „Jsem lepší než on, mě jsi stvořil z ohně, jeho z hlíny.“

Nejdůležitější zásady konstruktivního dialogu jsou, aby předmět sporu byl tím, co hovor formuje, aby byl veden mezi učenci a lidmi, kteří jsou znalí dané problematiky. Vztah mezi vědcem a nevědcem je jako vztah mezi učením a oznamováním bez souvislosti. Prorok (sAs) řekl: „Alláh nemá rád zbytečné tlachání a zbytečné otázky (ze kterých nemá nikdo žádná prospěch) a zbytečné utrácení.“ (všichni se na něm shodují) Prorok (sAs) řekl: „Když se věc svěří do rukou nepravých osob, očekávej Soudný den.“ (al-Buchárí)

Je třeba poukazovat na význam dialogu, abychom zamezili negativnímu jevu, který se rozšířil v naší společnosti a kterým je šíření nepodložených zvěstí, které vypouští někteří lidé, aby dosáhli svých cílů. Nejlepší zbraní proti tomuto jevu je vedení dialogu s nimi způsobem, jakým vedl dialog Abraham (Ibráhím) – mír s ním – se svým lidem, aby zabránil šíření pomluv a umlčel ty, kdo je šířili. „A toto jsou důkazy Naše, jež dali jsme Abrahamovi proti lidu jeho. My pak povyšujeme na stupních, koho chceme, a Pán tvůj je věru Moudrý, Vševědoucí.“ (6:83)