Dobrodiní vůči sirotkům

Páteční kázání 5. 9. 2014 (10. dzúl qiʻda 1435), šejch Ahmed Ragab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Dnes budeme hovořit o šestém přikázání z deseti, které se nachází v súře al-Anʻám (Dobytek), kde Alláh Nejvyšší říká:

„Nepřibližujte se k majetku sirotků jinak než s dobrými úmysly, dokud nedosáhnou dospělosti.“ (Dobytek, 6: 152)

Alláh Vznešený připomíná muslimům na různých místech, aby opatrovali majetky sirotků a odevzdali jim je ve chvíli, kdy dosáhnou rozumu a budou se moci o ně postarat sami. Pak upozornil před nespravedlností týkající se pohlcování majetku sirotků slovy z Koránu:

„Ti, kdož nespravedlivě pohlcují majetky sirotků, věru pohlcují to, co v břichách jejich v oheň se promění, a spálení budou jeho plameny.“ (Ženy, 4: 10)

Alláh Vznešený zdůraznil povinnost dobrodiní vůči sirotkům opět vícekrát v Koránu, například v súře Ženy:

„Uctívejte Alláha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům, příbuzným, sirotkům.“ (Ženy, 4: 36)

V súře Kráva:

„A dotazují se tě na sirotky, odpověz: spravedlivě se k nim chovat je dobré, jestliže s nimi jednáte, nechť jsou jako bratři vaši!“ (Kráva, 2:220)

Podle islámu je sirotek ten, kdo ztratil otce před pubertou. Zodpovědná péče o sirotka představuje zabezpečení jeho potřeb týkajících se světských záležitostí (jídla, pití, odívání a obhospodaření jeho majetku) a náboženských otázek a jeho vzdělávání.

V případě, že žádný majetek nevlastní, je zapotřebí se o něho postarat a vychovávat bez odměny a pro tvář Boží. Prorok (s.a.s.) nabádal k dobročinnosti vůči sirotkům do míry, že zvěstoval takovýmto lidem ráj široký jako země a nebesa. Neboť ve správném výroku přišlo, že:

„Já a ten, kdo zabezpečí a postará se o sirotka jsme v ráji spolu jako tyto dva ...(a ukázal svůj prostředníček a ukazováček těsně u sebe).“

To znamená, že ten, kdo se postará o sirotka, ať už je jeho příbuzný, jako např. dědeček, strýc, teta, babička nebo z jiných osob, odměna slíbená v ráji zůstává stejná. Řekl Ibn Batál: „Každý, kdo uslyšel tento výrok by se měl vynasnažit aby doprovázel Proroka (s.a.s.) v ráji neboť není lepší pocta.“ A zvěstoval náš Prorok (s.a.s.) dobrou zvěst i tomu, kdo pohladí sirotka:

„Ten, kdo pohladí sirotka pouze pro tvář Alláhovu, má za každý pohlazený vlásek dobré skutky a ten, kdo se chová dobře ke svěřenému sirotkovi, je se mnou v ráji v takové blízkosti jako tyto dva (a ukázal svůj prostředníček a ukazováček těsně u sebe).“

Dokonce žena, které zemřel manžel a zanechal jí děti sirotky, o které se ona stará, dočká se stejné odměny v ráji, když děti vychová podle Koránu a sunny. A Prorok (s.a.s.) postavil toho, kdo vynakládá úsilí na péči o vdovy a sirotky na stejnou úroveň jako toho, kdo bojuje na cestě Boží a jako toho, kdo se postí přes den a modlí se v noci.

Bratři a sestry! Dobrodiní vůči sirotkům je též záchranou před pohromami Dne soudného... Alláh říká:

„A přece se nepustil po stezce vzhůru vedoucí. Víš ty vůbec, co je to stezka vzhůru vedoucí? Otroka propuštění či v den hladu nakrmení sirotka příbuzného či chudáka nouzí trpícího.“ (Město: 11-16)

Mezi přednosti dobrého chování k sirotkům patří i to, že změkčuje zatvrzelá srdce. Přišel jeden muž za Prorokem (s.a.s.) a stěžoval si na kruté srdce. Prorok (s.a.s.) mu poradil, ať pohladí sirotka a nakrmí chudáka.

Tedy, máte-li zájem být s Prorokem (s.a.s.) v ráji a zbavit se tvrdosti srdce a získat dobré skutky, postarejte se o sirotka. Přibližte se k němu, pohlaďte ho a vneste mu radost do duše. To však je možné i přes instituce a humanitární organizace, které se věnují této otázce a těmto lidem.

Připomeňme si verše, kde Alláh říká:

„To, co rozdáváte dobrého, je ve prospěch vás samých, avšak vydávejte jen z touhy popatřit na tvář Alláhova a to, co vydáte dobrého, bude vám plně nahrazeno a nebude vám ukřivděno.“ (Kráva, 2: 272)