Faktory síly v životě muslimů

Páteční kázání 3. 8. 2012 (15. ramadán 1433), šejch Ahmad Ragab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a jen Jeho o pomoc, o vedení správnou cestou a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (sAs) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Služebníci Alláha!

Jedním z našich vznešených principů a vlastností je, abychom byli hrdí na naše náboženství a cítili se poctěni tím, že nás Alláh vyvolil a učinil nás muslimy. Muslim, který toto necítí, má v srdci pochybnost a nedostatečně silnou víru. Alláh říká (ve významu): „A (Korán) je věru ctí pro tebe a pro tvůj lid, a věru budete tázáni!“ (43:44). To, že k nám Alláh seslal Korán, je čest pro nás pro všechny. Naší povinností tedy je, abychom byli hrdí na to, že patříme do ummy islámu a ummy Koránu.

Alláh také říká (ve významu): „A neochabujte ani se nermuťte, vždyť vy jste ti vyšší (máte navrch), pokud jste věřící!“ (3:139). Sajjid Qutb ve výkladu tohoto verše řekl: „Vyšší v sanadu (sanad je to, o co se člověk opírá, zde je tím myšlen zdroj, se kterým jsou muslimové spojeni ve smyslu, že od něj přijímají víru), vyšší v principech, vyšší ve způsobu (chápání víry): vašimi principy je ten hodnotný princip, vaším Koránem je krásný Korán, váš sanad je Vznešený Pán – jak tedy může ochabnout ten, jehož sanadem je Alláh, jak může ochabnout ten, jehož sanadem je Pán a jeho blízký pomocník, jak může ochabnout ten, jehož vzorem je Alláhův posel (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) a jak může ochabnout ten, jehož náboženstvím je islám.“

Naše náboženství je náboženství cti a důstojnosti. Naše náboženství je náboženství čistoty a hygieny. Naše náboženství je náboženství pravdomluvnosti a upřímnosti. Naše náboženství je náboženství dodržování slibů. Naše náboženství je náboženství vzájemného pomáhání si k poslušnosti a bohabojnosti a vzdalování se od hříchu a nepřátelství. Naše náboženství je ztělesněno v Alláhových slovech, která řekl svému Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání): „Kdybys byl hrubý a srdce tvrdého, byli by věru od tebe odpadli. Odpusť jim tedy a pros za ně o odpuštění a poraď se s nimi v každé záležitosti.“ (3:159). Naše náboženství je náboženství vznešených mravů. Víra muslima nebude úplná ani neokusí její krásu, dokud nebude spokojený s tímto náboženstvím a neucítí jeho skutečnost. O tomto Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) říká: „Okusil chuť víry ten, kdo je spokojený s Alláhem jako s pánem, s islámem jako s náboženstvím a s Muhammadem (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) jako s prorokem a poslem.“ Takový člověk skutečně okusil krásu víry.

Proto je naší povinností, abychom milovali toto náboženství a byli na něj hrdí a abychom pociťovali poctu, velkolepost a nesmírný zisk každý den, kdy nás Alláh učinil muslimy. Chvála tedy Alláhu za dar islámu, a jaké je to dobrodiní! A chvála Alláhu za dar Koránu, a jaké je to dobrodiní! Někteří lidé se stydí, když jsou na nich vidět stopy následování Prorokovy sunny, což je ve skutečnosti velká chyba a obrovská duševní porážka. Jak se může muslim stydět za své náboženství či jak se může stydět za Prorokovu sunnu, přičemž jeho záchrana v Soudný den spočívá právě v jeho následování Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání). Naše hrdost a čest spočívá v držení se tohoto náboženství. My jsme lid, který Alláh pozvedl díky islámu, a jakmile budeme hledat hrdost a čest jinde, Alláh nás poníží, jak řekl ‘Umar ibn al-Chattáb (radi‘lláhu ‘anh). Tato slova, která zapsala historie a která zní tak silně: „My jsme lid, který Alláh pozvedl díky islámu, a jakmile budeme hledat hrdost a čest jinde, Alláh nás poníží!“ Řekl to, když mu Alláh dal vítězství nad nepřáteli. Proto je nezbytné, abychom všichni byli jako ‘Umar ibn al-Chattáb.