Modlitba a časté chyby v ní - 2. část

Páteční kázání 14. 10. 2011 (16. dzú l-qi'da 1432), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze.

BismiLLÁHirrahmánirrahím,

chvála Alláhu. Jeho chválíme a jen Jeho o pomoc a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (s.A.s.) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Mluvili jsme minule o důležitosti modlitby a o tom, že modlitba je první věcí, za kterou bude muslim v Soudný den souzen a že pokud modlitba nebude přijata, nebudou přijaty ani ostatní dobré skutky. Je tedy povinností každého z nás, aby poznal své chyby v modlitbě, pokud jsou, a opravil je. V posledním setkání jsme zmínili pouze jednu chybu, avšak velice závažnou, která modlitbu zcela znehodnotí, a tou jsou uspěchané pohyby a rychlé přesouvání se z jedné polohy do druhé. Dnes si zmíníme další chyby, kterých se mnozí muslimové při modlitbě dopouští. Mezi tyto chyby patří:

• Předříkávání a recitace v duchu: Mnozí muslimové při modlitbě vůbec nehýbají pusou a jazykem při recitaci Koránu při modlitbě ani při předříkávání různých proseb při modlitbě. Recitovat potichu neznamená recitovat v duchu bez hýbání pusou a jazykem. Takový člověk je ve skutečnosti zticha a jeho recitace a předříkávání jsou neplatné, a proto je neplatná i celá jeho modlitba. Slova, která člověk nevysloví, ale jenom si je předříkává v duchu, se nepočítají.

• Vyslovení úmyslu nahlas: Někteří muslimové před začátkem modlitby vysloví úmysl nahlas. Toto je chyba a novota ve víře, kterou by měl muslim okamžitě zanechat. Alláh zná úmysly všech a podle nich soudí lidi. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Kdo zavede v naší věci (v islámu) něco nového, co do něj nepatří, bude to odmítnuto.“ Muslim má prostor ve věcech, které Alláh neurčil a nepatří do uctívání. V uctívání však musí striktně následovat to, co dělal prorok Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) a respektovat to, že nemá právo zavádět nic nového. Před modlitbou stačí, když má člověk v srdci úmysl, že se jde modlit tu konkrétní modlitbu.

• Ponechání rukou podél těla při recitaci Koránu v modlitbě: Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) dával v modlitbě pravou ruku na levou tak, jak to známe. Někteří muslimové nechávají ruce podél těla, což je chyba. Povinností muslima je následovat proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání).

• Nezvedání rukou při vyslovení „Alláhu akbar“ na začátku modlitby, při přesunu do předklonu a při zvednutí z něj: V těchto třech místech Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) vždy zvedal ruce.

• Vyslovení slova „Ámín“ po súře Alfátiha potichu: Prorokova tradice je vyslovovat to nahlas v modlitbě, kdy se Korán recituje nahlas. To platí jak pro imáma, tak i pro modlící za ním. Ve správném výroku stojí, že prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), když se modlil a zarecitoval súru Alfátiha, řekl nahlas: „Ámín“.

• Předhánění imáma: Někteří muslimové předhánějí v modlitbě imáma. V některých případech to může i znehodnotit celou modlitbu, jako je tomu např. při vyslovení „Alláhu akbar“ na začátku modlitby. Kdo tato slova vysloví dříve než imám a začne tak modlitbu dříve než ten, za kterým se modlí, jeho modlitba je neplatná a musí ji zopakovat. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Imám byl určen proto, aby byl následován, nerozcházejte se s ním tedy. Když řekne: ,Alláhu akbar‘, řekněte: ,Alláhu akbar‘.“ To platí i pro zbytek modlitby. Ten, který se modlí za imámem nesmí imáma předhonit, ba ani se pohybovat přesně s ním, ale až po něm. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) se jednou pomodlil, a po té řekl: „Lidé, já jsem váš imám, tak mě nepředhánějte!“ Muslim by měl počkat, až se imám pohne z polohy do druhé, a pak se teprve pohne on.

• Opožďování se za imámem: Někteří se naopak tak zdrží, že imám už je dávno v další poloze a oni se ještě nepohnuli. Toto je také špatně. Muslim by se měl přesunout do další polohy hned po té, co se do ní přesune imám.

• Mluvení při modlitbě: Někteří muslimové začnou po různých verších v povinné modlitbě předříkávat různé prosby. Když je např. ve verši: „Copak není Alláh ten nejmoudřejší ze soudců?“ Řekne: „Ano“ nebo po verši, přikazujícím prosit o odpuštění, vysloví prosbu o odpuštění apod. Některé tyto věci Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) dělal v noční modlitbě, ne však v povinné – v té jsou pravidla striktnější.

• Zvedání zraku při prosbě v modlitbě: Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Buď přestanou někteří zvedat své zraky k nebi při prosbě v modlitbě, nebo přijdou o zrak!“ Muslim se má při modlitbě dívat pokorně na místo, kam při sudžúd položí tvář.

• Otáčení se při modlitbě: Někteří se při modlitbě neustále ohlížejí a dívají se na ostatní modlící, na zdi mešity nebo jinam. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Když se modlíte, tak se neohlížejte! Alláh obrátí Svou tvář k tváři Svého služebníka při modlitbě, dokud se neohlédne.“

• Špatně vykonané sudžúd: Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Bylo mi přikázáno, abych dělal sudžúd na sedmi: Na čele a nose, na rukou, na kolenou a na chodidlech.“ Proto ten, kdo se nedotýká země všemi těmito sedmi částmi těla, jeho sudžúd, a tím pádem i celá jeho modlitba, je neplatná.

Chyb, kterých se někteří dopouští při modlitbě, je více, toto je však jen rychlé připomenutí. Podrobnější povídání je na delší lekci.