Narození Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání)

Páteční kázání 10. 1. 2014 (9. rabí‘ l-awwal 1435), šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

V tomto měsíci, měsíci rabí‘ al-awwal, prožíváme krásnou a k našim srdcím blízkou vzpomínku – vzpomínku na narození proroka Muhammada (nechť ho Alláh pochválí a ochrání). Naše povídání proto bude okolo narození Proroka této ummy, který ji zachránil a vyvedl z temnot širku a křivdy na světlo tauhídu a spravedlnosti. A čím jiným bychom mohli začít naše povídání o něm, než modlitbou za něj: Bože, nechť Tvá milost, požehnání, ochrana i Tvé pochvaly obklopí Tvého posla Muhammada!

Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) se narodil v Abú Tálibově domě ve mekkánské čtvrti, kterou obýval Prorokův rod Banú Hášim, a to v pondělní ráno devátého nebo dvanáctého dne měsíce rabí‘ al-awwal v roce slona (tzn. ve stejném roce, ve kterém se Habešský král pokusil zbořit Ka‘bu – r. 571). Porodní asistentkou při jeho narození byla aš-Šifá bint Amr, matka ‘Abdurrahmána ibn ‘Aufa. Když Prorokova matka porodila, vyšlo z ní světlo, které oslnilo paláce v Sýrii! Hned, jak ho porodila, poslala pro jeho dědečka ‘Abdulmuttaliba, který přišel celý šťastný a hned ho vzal do Ka‘by, kde poděkoval Alláhu a dal novorozenci jméno Muhammad, které tehdy nebylo vůbec běžné. Udělal to, protože chtěl, aby jeho vnuk byl vždy chválen (jelikož jméno Muhammad znamená stále chválený). Alláh mu toto jméno vnuknul, aby se stalo jednou z předností proroka Muhammada (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) a zároveň jakýmsi znakem toho, že se z něj stane prorok. Jeho dědeček za něj provedl oběť (tzn. kus dobytka), v islámu tomu říkáme ‘aqíqa, a v sedmý den jeho života ho nechal obřezat, i když podle jiného vyprávění se již narodil obřezaný, a pohostil lidi při této příležitosti, což byl arabský zvyk.

Co se týče jeho rodu, tak patřil k lidem s nejvznešenějším rodokmenem, byl vznešeného chování a krásného vzhledu. Imám al-Buchárí uvedl jeho rodokmen takto: „Je to Abulqásim Muhammad bin ‘Abdulláh bin ‘Abdulmuttalib bin Hášim bin Abd Manáf bin Qusaj bin Kiláb – Kiláb byl Prorokův pátý dědeček a vypráví se, že se jmenoval Hakím nebo ‘Urwa, ale byl známý tím, že hodně používal k lovu psy, a tak se proslavil pod přezdívkou Kiláb (tzn. psi). Prorokův rodokmen pak pokračuje, jak je u imáma al-Buchárího, až k dvacátému dědečkovi ‘Adnánovi, jednomu z potomků Ismaela, syna Abrahamova (mír s nimi). O Prorokově rodokmenu je zachováno několik autentických výroků, mezi které patří např. výrok, ve kterém Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Alláh vyvolil z Abrahámových potomků Ismaela, a Ismaelových potomků Kanánu, a z Kanány Qurajš, a z Qurajše Banú Hášim, a vyvolil mě z Banú Hášim.“ Prorokův otec ‘Abdulláh byl ze všem ‘Abdulmuttalibových synů nejkrásnějšího vzhledu a chování, a byl oblíbeným synem ‘Abdulmuttaliba, který ho vykoupil stovkou velbloudů. Důvodem vykoupení bylo, že ‘Abdulmuttalib slíbil Alláhu, že pokud mu dá deset synů, tak jednoho z nich obětuje. Když se stalo, co si přál a narodil se mu desátý syn, losoval mezi svými syny a vybral náhodně budoucího Prorokova otce ‘Abdulláha. Vzal ho tedy ke Ka‘bě, aby ho obětoval, jak slíbil, jenže ‘Abdulláhovi bratři a strýcové z matčiny strany a další mu to vymluvili a přesvědčili ho, aby ho vykoupil velbloudy, a tak ho vykoupil stovkou velbloudů. Prorok Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je proto potomek dvou obětovaných a vykoupených – Ismaela, který byl vykoupen velkolepým beranem, a ‘Abdulláha, který byl vykoupen stovkou velbloudů. ‘Abdulmuttalib vybral pro svého syna ‘Abdulláha za ženu Áminu bint Wahb bin Abd Manáf bin Zahra bin Kiláb. Patřila k nejlepším ženám Qurajše a její otec byl náčelník kmene Banú Zahra. Její rodokmen se setkával s ‘Abdulláhovým rodokmenem v pátém dědečkovi Kilábovi, takže měli společné předky. Oženil se s ní a hned Ámina otěhotněla, a krátce na to ‘Abdulmuttalib poslal ‘Abdulláha do Sýrie za obchodem, a cestou zpátky v Medíně zemřel, tj. dříve, než se Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) narodil. Jako by mu osud říkal: „Tvůj úkol v tomto životě skončil. O tvé dítě se postará sám Alláh, který ho připraví k tomu, aby se stal zachráncem lidstva a vyvedl celé národy z temnto bludů na světlo správné cesty!“ Tyto události nebyly prvním znamením toho, že se blíží příchod nejlepšího z proroků. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Já jsem vyslyšená prosba Abraháma a Ježíšova dobrá zvěst! A má matka viděla, že z ní vyšlo světlo, které oslnilo paláce v Sýrii!“ Alláh vypráví o Abrahámovi (mír s ním), že řekl:„Pane náš, vyšli mezi obyvatele města tohoto posla ze středu jejich, aby jim sděloval znamení Tvá, naučil je Písmu a vědění a očistil je, vždyť Tys věru mocný i moudrý!“ (2:129). A o Ježíšovi (mír s ním) vypráví, že řekl: „A vzpomeň, jak pravil Ježíš, syn Mariin: ,Potomci Izraele, já jsem vskutku poslem Alláhovým k vám, potvrzujícím pravdivost toho, co bylo přede mnou sesláno z Tóry, a oznamujícím vám radostnou zvěst o poslu, jenž přijde po mně a jehož jméno Ahmad bude.‘ Avšak když předvedl jim jasné důkazy, řekli: ,To je kouzelnictví zjevné.‘“ (61:6). A světlo, které vyšlo z Prorokovy matky při porodu poukazuje na světlo, se kterým byl Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) seslán a kterým Alláh uvedl na správnou cestu nesčetné národy. Ibn Kathír řekl: „To, že světlo oslnilo konkrétně země aš-Šám (širší okolí Damašku), je znamení toho, že Muhammadovo poslelství bude pevné v těchto zemích.“ Proto se stanou tyto země na konci doby útočištěm islámu, a tam sestoupí Ježíš. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) také řekl: „Vždy se bude jedna skupina z mé ummy vítězně držet pravdy, aniž by jim mohli uškodit ti, kteří je zradili a ti, kteří je neuposlechli, dokud nepřijde Alláhův příkaz a oni se stále budou držet pravdy!“ Ve sbírce Sahíh al-Buchárí stojí: „A tito lidé budou v aš-Šám!“ Blahopřejeme proto trpělivým muslimům v Sýrii.

Ještě před Prorokovým narozením se stalo několik věcí, které ohlašovaly jeho brzký příchod. K těmto věcem patří:

• Otřásl se palác perského císaře a spadlo 14 balkónů.

• Ubylo vody v jezeře Tabaríja.

• Pohasl oheň Peršanů, přičemž do Prorokova narození hořel nepřetržitě už tisíc let, což poukazovalo na to, že pravda se ukáže jako pravda a lež se ukáže jako lež.

• Vykopání studny zamzam Prorokovým dědečkem ‘Abdulmuttalibem, který toto udělal na základě snu.

• Příběh slona.

  Tyto a mnohé další události byly znameními, že se blíží proroctví Muhammada (nechť ho Alláh pochválí a ochrání). A naše povídání bude mít – inšáAlláh – pokračování.