Naše obživa musí pocházet jen z povoleného

Páteční kázání 25. 10. 2019, šejch Usama al-Deiri, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Nelze zastírat, že žijeme v době, kdy je svět otevřený a obchoduje se s velkým množstvím zboží, lidé více vydělávají, existuje více způsobů prodeje, které lidi matou a uvádí je do nejistoty. Prorok řekl, že přijde čas, kdy se lidé nebudou ptát po tom, odkud pochází jejich majetek, jestli z povoleného nebo ze zakázaného. Kdo se však snaží následovat Proroka a jeho druhy, nenechá se ovlivnit tím, co ovlivní jiné, nenásleduje je v tom, v čem se rozcházejí se správnou cestou Proroka, který nesnědl ani jednu datli, protože se bál, že by mohla být z dobročinného daru. Řekl (sAs): „Budeš-li mít tyto čtyři vlastnosti, neuškodí ti nic, i kdybys byl připraven o celý svět: nezklameš důvěru, budeš pravdomluvný, budeš mít dobrý charakter a budeš zdrženlivý v jídle.“ Prorok (sAs) řekl: „Nesnažte se zdržet živobytí. Služebník nezemře, dokud nedostane poslední díl živobytí, který mu náleží. Chovejte se tedy správně při jeho získávání: berte jen to, co je povolené, a nevšímejte si zakázaného.“ Prorok (sAs) také řekl: „Alláh je dobrý, přijímá jen to, co je dobré. Protože Všemohoucí Alláh přikázal věřícím to, co přikázal poslům, a pravil – sláva Mu – „Poslové, jezte z výtečných pokrmů a konejte zbožné skutky…“.“ Pak se zmínil o člověku, který je dlouho na cestách, je neupravený a zaprášený a pozvedá prosebně ruce k nebesům se slovy: ‚Ó, Alláhu! Ó, Alláhu!‘ a při tom jeho jídlo pochází ze zakázaného, pití ze zakázaného, oblečení ze zakázaného a byl živen ze zakázaného. Jak by mohly být jeho prosby vyslyšeny? (podle Muslima)

Ibn Radžab – nechť je k němu Alláh milostivý – říká ve svém vysvětlení tohoto hadísu: „V tomto hadísu je poukázáno na to, že žádný čin není přijat, a člověk není očištěn, pokud jeho obživa nepochází z toho, co je povolené. Jestliže se živí ze zakázaného, pokazí se i jeho činy, které pak nejsou přijaty. Prorok (sAs) říká, že Alláh je dobrý a přijímá jen to, co je dobré. Tím chce říci, že poslové a jejich lid měli přikázáno živit se tím, co je povolené, konat zbožné činy. Pokud se živí z povoleného, jsou jejich činy přijaty. Pokud se neživí z toho, co je povolené, jak by mohly být jejich činy přijaty? Když potom pronáší prosebnou modlitbu, jak by mohla být vyslyšena s něčím, co je zakázané? Je to uvedeno jako příklad, kdy není možné přijmout nějaký čin, protože se člověk živil něčím, co je zakázané.“

Učenci se neshodovali v tom, když někdo vykoná velkou pouť z majetku, který pochází z něčeho zakázaného, anebo když se někdo modlí v oděvu, který má původ v zakázaném. Neplatí jeho pouť nebo modlitba v takovém případě? Mocný a Vznešený pravil: „Alláh přijímá oběť jen od bohabojných!“ Proto tento verš vzbuzoval v předchůdcích strach, obávali se, že nebudou mezi zbožnými, jejichž činy jsou přijaty. Ptali se imáma Ahmada na význam slova „zbožní“ v tomto verši a on jim odpověděl: „Je bohabojný, tedy nepouští se do ničeho, co mu nebylo povoleno.“ Abú Abdullah al-Nabádží az-Záhid – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Pět podmínek, kdy je čin bezchybný: víra v Mocného a Vznešeného Alláha, vědění Pravdy, oddanost v konání Alláhovi, dodržování Prorokovy tradice, jídlo povoleného. Nesplníte-li jednu z nich, není čin přijat. Protože pokud znáte Mocného a Vznešeného Alláha a neznáte Pravdu, nelze váš čin použít.“

Majmún bin Mahrán říká: „Člověk není zbožný, dokud k sobě není tak přísný v zúčtování jako společník ke svému společníkovi, aby věděl, z čeho pochází jeho oděv, obživa a pití.“

Abú Hafas an-Nisápurí říká: „Nejlepší je obracet se na svého Pána s prosebnými modlitbami s touhou po Něm, dodržováním Prorokovy tradice a získáváním obživy z povoleného.“

Júsuf bin Asbát řekl: „Jestliže se člověk oddá Alláhovi, ďábel se ptá: ‚Podívejte, z čeho je jeho obživa?‘“ A jestliže jeho obživa pochází z něčeho špatného, řekne: ‚Nechejte ho, nezabývejte se jím. Nechť se snaží a srovná. Nechť je jeho duše před vámi ochráněna.“

Sahl bin Abdulláh řekl: „Kdo se zajímá o to, z čeho pochází jeho obživa, stane se asketou, aniž by byl vyzýván.“

Jahjá bin Muáz řekl: „Poslušnost je jednou z Alláhových pokladnic a klíčem k ní je prosebná modlitba. A její ozubená kola jsou sousta povoleného jídla.“ Ibn al-Mubárak řekl: „Raději vrátím pochybný dirham, než abych dal dobročinný dar sto tisíc dirhamů a sto tisíc dirhamů a sto tisíc dirhamů...“ až dospěl k šesti stům tisícům dirhamů.

Tento význam potvrzovali – nechť je k nim Alláh milostivý – častokrát do té míry, že al-Fadíl – nechť je k němu Alláh milostivý – charakterizoval ty, kdo následují Prorokovu tradici takto: „Ti, kdo následují Prorokovu tradici, jsou ti, kteří se zajímají o to, aby jídlo, které jedí, bylo z povoleného.“

Á’iša (rAa) vyprávěla, že Abú Bakr měl otroka, který mu nosil něco z toho, co vydělal, a Abú Bakr z toho jedl. Jednou něco přinesl a Abú Bakr se z toho najedl. Otrok se ho zeptal, jestli ví, z čeho to je. Abú Bakr ho vyzval, ať mu to řekne. Otrok odpověděl, že kdysi v předislámské době předpovídal jednomu člověku budoucnost, ale vůbec tohle řemeslo neovládal a podvedl ho. Člověk mu za tuto službu něco dal a z toho teď Abú Bakr pojedl. Abú Bakr si dal ruku před pusu a vyzvrátil, co měl v žaludku.

Ó Alláhu, uchraň nás tím, co je povolené, před tím, co je zakázané, a zahrň nás Svou laskavostí.