Nejlepší lidé

Páteční kázání 21. 2. 2014 (21. rabí‘ th-thání 1435), šejch Ahmad Rajab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Abú Hurajra vyprávěl, že Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) jednou řekl lidem: „Nechcete, abych vám sdělil, kdo z vás jsou nejlepší a kdo nejhorší?“ Všichni zůstali zticha, a tak se zeptal třikrát, dokud se jeden muž neozval a neřekl: „Ano, Alláhův posle, řekni nám, kdo jsou nejlepší a kdo nejhorší z nás!“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Nejlepší z vás jsou ti, od kterých se očekává dobro a neočekává se od nich zlo, a nejhorší z vás jsou ti, od kterých se neočekává dobro a očekává se od nich zlo.“

Nejkrásnější věcí na tomto světě je, když má člověk rád ostatní a ostatní mají rádi jeho. Když se dostane do těžké situace, najde blízké i daleké, známé i cizí, všechny najde okolo sebe. Nepodpoří ho jen ze soucitu nebo pokrytecky, ale z upřímně, z lásky, protože mu chtějí ulehčit a nést břemeno s ním. Cílem islámu je přenést tento velkolepý princip mezi muslimy do praxe a učinit muslimskou společnost soudržnou a vzájemně propojenou. Za účelem splnění tohoto cíle stanovil islám mezi muslimy navzájem práva a povinnosti, jako jsou práva vůči příbuzným, sousedům, hostu a dále bratrství a přátelství pro Alláha. Nejlepší ze všech jsou proto ti, od kterých ostatní očekávají dobro a neočekávají od nich zlo, a nejhorší ze všech jsou ti, od kterých ostatní neočekávají nic dobrého, ale naopak od nich spíše očekávají zlé věci. Člověk, jehož dobro převládne nad jeho zlem, je u lidí přijímán jako dobrý člověk a očekává se od něj dobro. Sem patří věřící muslim, jehož víra posílí, převládne v něm dobro a lidé ho od něj očekávají. Na druhé straně je muslim, jehož víra slábne, dobro je v něm potlačováno zlem a neočekává se od něj dobro. Do kterého z těchto dvou táborů byste rádi patřili? Mezi ty, kterým lidé přejí jen dobro, a oni přejí dobro jim nebo mezi ty, od kterých se žádné dobro neočekává, a lidé nejsou v bezpečí před jejich zlem?

Tento výrok je základem šlechetnosti muslima. Vždy dbá v jednání s ostatními na dobré mravy, slušnost a cudnost a nejedná s nimi tak, jak nemají rádi, a proto učitel lidstva a humánnosti, prorok Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „V Den zmrtvýchvstání budou na nejhorším stupni ti lidé, před jejichž zlem museli být ostatní na pozoru.“ Někteří učenci proto řekli, že z tohoto výroku lze vyvodit, že když člověk neustále koná zlo a chová se špatně natolik, že jsou před ním lidé na pozoru, tak se tím dopouští velkého hříchu, tzv. kabíra. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) v jiném výroku řekl: „Nevstoupí do ráje člověk, před jehož zlem a ubližováním není jeho soused v bezpečí.“ Ibn Abí Hamza řekl: „Dobré chování k sousedovi patří k úplné víře.“ Dobré chování k sousedovi znamená usmívat se na něj při setkání s ním, ptát se na něj, pomáhat mu, neubližovat mu fyzicky ani jazykem a další. Alláh říká (ve významu): „Uctívejte Alláha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům, příbuzným, sirotkům, chudým, sousedovi pokrevně spřízněnému i cizímu, příteli ze sousedství a jdoucímu po cestě Alláha a těm, jimiž vládne vaše pravice! Alláh věru nemiluje ty, kdož jsou domýšliví a vychloubační.“ (4:36). Tento verš jasně přikazuje dobré chování k sousedovi, ať už je blízký nebo ne, spřízněný nebo ne, a ať je muslim nebo ne. Cizím sousedem ve verši se podle některých učenců míní nemuslimský soused. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) se choval dobře ke svým nemuslimským sousedům. Dobré chování je součástí víry. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) proto řekl: „Nejlepší z vás jsou ti, kteří mají nejlepší chování.“Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) jednal s lidmi tak, jak ho islám učil – s úsměvem, láskou, soucitem, trpělivostí, nepovyšoval se nad ně, jednal s nimi vlídně, nehněval se na ně a ani v nejmenším jim neubližoval, nezáviděl a nechoval vůči nim nenávist. Toto je dobré chování v praxi nejlepšího člověka.

Al-Fudajl bin ’Ijád měl ve zvyku, když se o někom dozvěděl, že o něm mluví špatně, že říkal: „Při Alláhu, udělám něco, co naštve šajtána!“ A poté řekl: „Alláhu, pokud má ten člověk pravdu, tak mi odpusť, a pokud nemá pravdu, tak odpusť jemu.“ Muslim oplácí špatné dobrým, jak Alláh říká (ve významu): „Oplácej tím, co je lepší.“ (41:34); a Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl:„Věřící není takový, že by někoho křivě obviňoval z něčeho špatného, proklínal někoho nebo hovořil či choval se sprostě.“Muslim si tedy musí dávat pozor na svůj jazyk.

Bratři a sestry v islámu, Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) potvrdil tyto významy v mnohých situacích. K tomu patří mj. jeho výrok, ve kterém říká: „Nejlepší z lidí je ten, který se rychle spřátelí a lidé se s ním rychle spřátelí, přičemž není dobro v člověku, který se s nikým nespřátelí a nikdo se nespřátelí s ním; a nejlepší z lidí je ten, který je jim nejvíce prospěšný.“ Tím je myšleno, že muslim má dbát na dobré chování, kterým si lidi získá, protože nejhorší lidé jsou ti, od kterých se všichni drží dál, protože mají špatné chování. Nemají rádi lidi a nepřejí jim dobré, a proto je ostatní také nemají rádi. Z Prorokových slov „Nejlepší z vás jsou ti, od kterých se očekává dobro“ a „nejlepší z lidí je ten, který je jim nejvíce prospěšný“ můžeme vyvodit, že pokud chce být člověk dobrým, pak musí mj. lidem pomáhat a snažit se jim ulehčovat nesnáze. Ibn ‘Umar vypráví o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), že řekl:„Nejmilejší člověk k Alláhu je ten, který je jim nejvíce prospěšný, a nejmilejší skutek k Alláhu je vnesení radosti do srdce muslima, vyřešení jeho nesnáze, splacení jeho dluhu nebo zahnání jeho hladu. To, abych šel se svým bratrem pomoct mu vyřídit nějakou jeho věc, je mi milejší, než abych zasvětil měsíc uctívání v mešitě. Ten, kdo zastaví svůj hněv, Alláh skryje jeho tajnosti, a ten, kdo v sobě potlačí hněv, který je schopný dát najevo, kdyby chtěl, tomu Alláh naplní srdce spokojeností v Den zmrtvýchvstání. Ten, kdo jde se svým bratrem pomoct mu vyřídit nějakou jeho záležitost a je s ním, dokud mu ji nevyřídí, Alláh mu upevní nohy v den, kdy nohy nebudou pevně stát (tzn. v Soudný den); a špatné chování věru kazí dobré skutky stejně, jako kazí ocet med.“ Prosíme Alláha, aby nás všechny upevnil na pravdě a pomohl nám k dobru. Lidé, buďte dobří a konejte dobré, neboť Alláh říká (ve významu):„Kdo učinil dobra jen za váhu prášku, uzří je, a kdo učinil zla jen za váhu prášku, uzří je.“ (99,7-8).