Obstarávání živobytí

Páteční kázání 29. 11. 2013 (25. muharram 1435), šejch Samer Shehadeh,  mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Islám vyzývá ve všech věcech vždy ke zlaté střední cestě. Tak je tomu i v otázce obstarávání živobytí. Jedním extrémem je, když má člověk srdce spoutané materiální stránkou tohoto života, a stává se tak otrokem těchto materiálních věcí, a druhým extrémem jsou lidé, kteří se vymlouvají na osud a lenoší. Islám člověka vyzývá k tomu, aby se spoléhal na svého Stvořitele a stále si uvědomoval, že vše je v Jeho rukou a aby považoval práci i peníze za pouhé příčiny, které mu jeho Pán usnadňuje.  Zároveň je však třeba se snažit a nelenošit. Obstarávání živobytí je ve skutečnosti  hledání příčin, které již Alláh stanovil a bez kterých to zpravidla nejde. V srdcích však máme víru v Alláha a na Něj se při obstarávání živobytí spoléháme, nikoliv na zmíněné příčiny. V praxi to znamená, že naše snažení nikdy nesmí překročit Alláhovy hranice. To je zlatá střední cesta islámu.

Alláh říká (ve významu): „On je ten, kdo vám podrobil zemi, tak choďte mezi jejími okraji a jezte z toho, co vám uštědřil – k Němu bude vzkříšení!“ (al-Mulk, 15). Alláh v tomto verši vyzývá lidi k tomu, aby chodili po zemi a sháněli si obživu a nelenošili. Lenošení do islámu nepatří. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Člověk se nikdy nenají z ničeho lepšího než z jídla, na které si vydělal svýma rukama; a Alláhův prorok Dáwúd (David) jedl z toho, co si vydělal svýma rukama.“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) nám nejen přikazuje se snažit a nelenošit, ale ještě nám objasňuje, že toto je tradice proroků. Příkladem je prorok Dáwúd (David), který byl kovářem a vydělával si tím na živobytí, a to přesto, že byl prorok a král. Vypráví se, že Umar ibn al-Chattáb řekl: „Nerad vidím muže, jak chodí jen tak naprázdno.“ Tím myslel, že se nezabývá ničím užitečným pro tento nebo pro posmrtný život. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl:„To, aby si někdo z vás vzal svůj provaz a přinesl na svých zádech hromadu dříví a prodal ji, a tím mu Alláh ochránil jeho tvář (důstojnost), je pro něj lepší, než aby žádal lidi, kteří mu buď dají, nebo odmítnou.“ V dalším výroku Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) říká: „Ten, kdo se snaží (shánět obživu) pro sebe, aby nemusel žádat lidi o pomoc a nepotřeboval je, tak ten je na Alláhově cestě; a ten, kdo se snaží (shánět obživu) pro slabé rodiče nebo slabé potomky, aby nemusel žádat lidi o pomoc a nepotřebovali je, tak ten je na Alláhově cestě; a ten, kdo se snaží (shánět obživu), aby si vydělal co nejvíce a chlubil se, tak ten je na cestě satanově.“ A vypráví se o imámovi aš-Šáfií, že zakazoval každému, kdo nemá žádnou profesi, aby chodil na jeho lekce. Z těchto výroků vidíme jasně, že islám není o tom se někde zavřít a modlit se, ale je to náboženství, které nám organizuje celý život a učí nás vynakládat úsilí pro dobré cíle a nelenošit.

Toto snažení za získáním obživy však má své hranice, které nesmí muslim překročit. Islám člověka učí, že Alláh je Pánem všeho, Jemu vše náleží a On rozděluje mezi lidi jejich živobytí. Vše dobré pochází ve skutečnosti od Něj. Tímto učením nám Alláh vzkazuje dvě věci: Za prvé, že bychom Mu měli být vděční a děkovat Mu za Jeho dary svými srdci, slovy a činy. Děkování srdcem znamená, že si člověk uvědomí, že ten určitý dar a vůbec vše dobré pochází od Alláha a bude Mu za to vděčný. Děkování činy je pak to, že člověk nepoužije ten určitý dar pro něco, co Alláh zakázal. Příkladem je zdraví a síla, které nám Alláh dal. Bylo by výrazem nevděku vůči Stvořiteli, kdybychom tyto dva dary použili pro získávání obživy špatnými cestami, které Alláh zakázal. Za druhé nám tím Alláh vzkazuje, že se máme ve svém snažení o získání obživy držet uvnitř Jeho hranic. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) to objasňuje slovy: „Nikdo z vás nezemře dříve, než vyčerpá celou svou obživu (určenou Alláhem), a proto buďte bohabojní a žádejte o ni hezky: Berte to, co je vám povoleno a neberte to, co je vám zakázáno!“ A v jiném výroku říká: „Alláh je Dobrý a přijímá jen dobré. Alláh přikázal věřícím to samé, co přikázal poslům, řekl: ‚Poslové, jezte z dobrých věcí a konejte dobré!‘ a řekl: ‚Vy, kteří jste uvěřili, jezte z dobrých věcí, kterými jsme vás obdarovali.‘“ Pak Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) uvedl jako příklad zmoženého a špinavého muže na dlouhých cestách, jak zvedá ruce k nebi a prosí: „Pane, Pane!“, ale přitom má potravu ze zakázaného, šaty ze zakázaného, pití ze zakázaného a je živen zakázaným. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) na to řekl: „Jak tomu může být vyslyšeno?!“ Muslime, buď proto bohabojný a neobstarávej si živobytí způsoby, které ti Alláh zakázal! Spolehni se na Alláha a věz, že když se snažíš v rámci toho, co ti povolil, tak ti to usnadní, musíš však být trpělivý. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Nevstoupí do ráje ten, jehož maso bylo živeno ze zakázaného – takový patří do pekla!“