Podřízenost Alláhu

Páteční kázání 9. 12. 2011 (14. muharram 1433), šejch Samer Shehadeh, Mešita v Praze.

BismiLLÁHirrahmánirrahím, 

chvála Alláhu. Jeho chválíme a jen Jeho o pomoc a odpuštění prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (s.A.s.) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Bratři a sestry v islámu,

Mnoho lidí se dnes hlásí k islámu. Kdo z muslimů však islám chápe správně? Nemalá část muslimů dnes nechápe ani tu nejpodstatnější věc v islámu – co je to vlastně islám a k čemu vyzývá? Vidíme lidi, kteří se hlásí k islámu, ale zároveň si stěžují na zákony Alláha a tvrdí o nich, že jsou špatné, nevhodné a nespravedlivé. Co je tedy islám?

Islám je náboženství, které vyzývá všechny lidi k uctívání jediného a skutečného Boha, kterému náleží všechny dokonalé vlastnosti. Alláh (Bůh) je ve všem dokonalý. Je vševědoucí - ví vše, co bylo, vše, co je a vše, co bude. Jemu patří nekonečná moudrost. Jeho rozhodnutí v každé věci je vždy to nejmoudřejší. Každé přikázání, zákaz a povinnost, které nám přikázal respektovat, jsou vždy to správné a nejmoudřejší. Jelikož je Alláh vševědoucí a nekonečně moudrý, je náboženství, které nám uložil, vhodné pro všechny doby, místa a lidi. On je ten, kdo nás stvořil a kdo ví, co je pro nás nejlepší. My sami neznáme sebe tak dobře, jako nás zná Alláh, který nás stvořil.

Když rodič vychovává své dítě, musí být na něj občas přísný, i když se to dítěti nelíbí. Rodič to však dělá pro dobro dítěte, protože ono ještě neví, co je pro něj dobré. Alláhu náleží ten nejvyšší příklad. My jsme stvoření Alláha. Naše schopnosti a chápání jsou omezené. Pokud budeme žít podle svých vášní a tužeb, ublížíme sami sobě - stejně, jako dítě, které neví, co je pro něj dobré. Alláh nám určil komplexní náboženství, které je vhodné pro všechny doby, místa a lidi. Kdyby ho lidé správně pochopili a aplikovali, žili by šťastně a vládla by mezi nimi spravedlnost. Kdo jsme my oproti Alláhu, abychom Ho soudili a hodnotili Jeho zákony, zda jsou dobré nebo ne? To Alláh nás všechny stvořil. On nás nepotřebuje, zatímco my se bez Něj neobejdeme ani na okamžik. Jakým právem může tento slabý a nicotný člověk soudit svého Pána, který ho stvořil a který mu zajišťuje vše potřebné k životu. Islám vyzývá lidi k tomu, aby poznali tohoto dokonalého a milostivého Boha a zcela se Mu odevzdali. Islám znamená v doslovném překladu „odevzdání se“. Když člověk vstupuje do islámu, říká tím, že se zcela odevzdává tomuto dokonalému Bohu ‒ zcela se Mu podrobuje a bude poslušně plnit Jeho rozkazy, vyhýbat se Jeho zákazům a pevně věřit v Jeho zprávy. Když se muslim upřímně odevzdá Alláhu, jak se pak může ptát: „Proč Alláh povolil to a ne ono? Jak to, že Alláh přikazuje tuto či onu věc?“ a podobně.

Pokud muslim skutečně věří, že Bůh je vševědoucí a nekonečně moudrý, pak Mu zcela důvěřuje a s klidným srdcem se Mu úplně odevzdá, protože ví, že vše, co mu Alláh přikazuje, je to nejlepší a nejmoudřejší. Pokud o tom pochybuje, pak pochybuje o tom, že Alláh ví vše a rozhoduje vždy moudře. To neznamená, že muslim nemá uvažovat. Alláh nás vyzývá k tomu, abychom uvažovali a přemýšleli. Je však třeba vědět, nad čím máme právo uvažovat a nad čím ne. Nemáme právo uvažovat nad věcmi, za které nejsme zodpovědní a na které nemáme schopnosti. Určit zákony, které budou spravedlivé pro jedince i společnost, je věc, kterou je schopen dokonale udělat pouze Bůh, který lidi stvořil. On ví o člověku vše a zná všechny okolnosti a dopad každé věci na jedince i společnost. Náš pohled na věc je vždy založený na nedostatečném úsudku, protože mnoho věcí neznáme a mnoho věcí si neuvědomujeme. Často si člověk neuvědomuje, že kdyby se povolilo to, co se jemu líbí, mělo by to nesmírně špatný dopad na společnost jako celek.

Alláh ví úplně vše, a proto určil takovou víru, která je spravedlivá a vyvážená. Neopomíjí práva jedince a zároveň myslí na práva společnosti. Přikázal člověku jen to, co je pro něj ve výsledku dobré, a to jak v tomto, tak i v posmrtném životě; a zakázal mu jen to, co je pro něj ve výsledku špatné v tomto i v posmrtném životě. My si to občas neuvědomujeme, protože hodně věcí nevíme ‒ jako to dítě, o kterém jsem hovořil. Nemáme proto právo přemýšlet nad tím, proč Alláh přikázal to a povolil tamto. To není naše starost. On nejlépe ví, proč to tak je. My nemáme právo Boha soudit. My nad tím můžeme přemýšlet s tím záměrem, abychom zjistili ukrytou moudrost v tom konkrétním přikázání a posílili si tím víru, ne však proto, abychom Boha soudili. Máme přemýšlet o nekonečných znameních, svědčících o Boží existenci, moci a moudrosti, která jsou zjevná ve všem ‒ ve vesmíru, v rostlinách, ve zvířatech a v nás samotných. Toto je islám ‒ úplné odevzdání se Alláhu. Člověk, který soudí Alláha a stěžuje si, že Alláh povolil to a zakázal ono, se neodevzdal Alláhu a není ve skutečnosti muslim, i kdyby si tak říkal. Úkolem každého člověka je proto poznat tohoto dokonalého Boha, a pak se Mu odevzdat. Každý muslim a muslimka by proto měl studovat výklad Božích jmen, protože jen tak Alláha pozná. Když tak učiní, pozná velkolepost Alláha a pochopí, že jediná správná cesta je se Alláhu zcela odevzdat.