Příběh hidžry

Páteční kázání 1. 11. 2013 (27. dzú l-hidždža 1434), šejch Samer Shehadeh, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

V těchto dnech před 1434 lety emigroval prorok Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) z jemu nejmilejšího města Mekky do Medíny poté, co strávil v Mekce 13 let vyzýváním k islámu. Za celé mekkánské období uvěřila jen malá skupina lidí, která byla nevěřícím okolím velice utlačovaná. Situace už byla na konci třináctého roku tak kritická, že Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) obdržel od Alláha příkaz emigrovat z Mekky do Medíny. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) emigroval jako poslední, a proto když nevěřící uviděli, jak věřící emigrují, sešli se, aby vytvořili plán, kterým zabrání v emigraci samotnému proroku Muhammadovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání). Byl přijat plán Abú Džahla, a ten zněl: „Vezmeme z každého rodu jednoho mladého, silného muže a dáme každému ostrý meč, a pak si to namíří k Muhammadovi a všichni ho najednou udeří jako jeden muž – zabijí ho a my si odpočineme! Jeho krev se rozdá mezi rody, takže Banú Abd Manáf (Prorokův rod) nebudou schopni bojovat proti všem, a tak se uspokojí s dijou (finančním odškodněním) a my jim ji dáme.“ Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) však chránil sám Alláh, a tak ho o tom informoval a přikázal mu emigrovat jako ostatní věřící. Alláh toto později v Koránu okomentoval, řel (ve významu): „A připomeň, když ti, kteří neuvěřili, strojili proti tobě úklady, aby tě zadrželi, zabili či vyhnali. A chystali úklady, avšak i Alláh chystal úklady ‒ a Alláh je z těch, kteří strojí úklady, nejlepší!“ (8:30).

Abú Bakr, nejlepší a nejvěrnější Prorokův společník, se mezitím chystal k emigraci jako ostatní. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), když ho viděl, jak se připravuje, řekl mu: „Počkej, já doufám, že mi brzy bude dovoleno emigrovat.“ A tak se Abú Bakr zdržel, aby doprovázel Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) při emigraci. Aiša o tom vyprávěla a řekla, že zatímco byli v Abú Bakrově domě a bylo horké poledne, objevil se u dveří Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) a byl zamaskovaný. Abú Bakr si řekl: „To, co přivádí Alláhova posla v tento denní čas je určitě něco velkého!“ A šel mu hned naproti. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) mu řekl: „Vyjdi odtamtud!“ Odpověděl: „Přísahám, jsou to jen tvá rodina!“ Řekl: „Bylo mi svoleno emigrovat.“ Abú Bakr se zeptal: „A doprovod, Alláhův posle?“ Řekl: „Ano.“ Abú Bakr mu řekl: „Alláhův posle, vezmi si jednu z těchto mých dvou zvířat.“ Řekl: „Za jejich cenu.“ Vyšli tedy oba a schovali se do jeskyně v hoře Thaur, kde zůstali tři noci. Přespával tam s nimi Abú Bakrův syn Abdulláh – a byl mladý a bystrý – a odcházel od nich každý den ráno a přes den se zdržoval s Kurajšovci. Nenechal jedinou zprávu, která se týkala Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) a jeho druha, aniž by ji nepochytil a nedoručil jim ji, když se k nim za tmy vracel. Kurajšovci se snažili, jak mohli, aby Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) dopadli, a vypsali odměnu sto velbloudů pro toho, kdo je přivede oba nebo jednoho z nich. Alláh však byl s nimi a chránil je. Kurajšovci se dostali až k jeskyni a stáli u jejího vchodu, ale Alláh jim zabránil v tom, aby si jich všimli. Abú Bakr vyprávěl: „Řekl jsem Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), když jsme byli v té jeskyni: ‚Kdyby se jeden z nich podíval směrem ke svým nohám, spatřil by nás!‘ A on řekl: ‚Nebuď smutný! Věru je Alláh s námi. Co si myslíš, Abú Bakře, o dvou, se kterými je jako třetí Alláh?!‘“ Alláh to komentuje v Koránu (ve významu): „Jestliže vy mu nebudete pomáhat, Alláh pomohl mu již dříve, když vyhnali jej nevěřící a když byl jedním ze dvou; a když byli oba skryti v jeskyni, pravil svému příteli: „Nermuť se, vždyť Alláh je s námi!“ A seslal mu Alláh klid do duše a podpořil jej vojsky pro vás neviditelnými a ponížil slova těch, kdož nevěřili, zatímco slovo Alláhovo je nejvyšší – a Alláh je Svrchovaný a Moudrý.“ (9:40).

Poté, když se pátrání trochu zmírnilo, Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) po třech nocích v jeskyni vyrazil spolu se svým druhem směrem k Medíně. Dohonil je však muž jménem Suráqa bin Málik na svém koni. Abú Bakr se otočil a uviděl Suráqu a řekl: „Alláhův posle, dohonili nás!“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) jen recitoval Korán a neotáčel se za sebe. Zopakoval mu jen: „Nebuď smutný, Alláh je věru s námi!“ Suráqa se pak přiblížil natolik, že už slyšel Prorokovu recitaci Koránu, jenže v tom se přední nohy jeho koně ponořily do země, až se břicho koně dotklo země, i když zem byla tvrdá. Suráqa slezl, popohnal koně, a ten vstal. Když kůň vytáhl nohy ze země, objevil se za Prorokem (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) a Abú Bakrem blýskavý prach až do nebe. Suráqa poté vyprávěl: „V tom jsem najednou dostal v srdci silný pocit, že náboženství Alláhova posla se rozšíří!“ Suráqa pochopil, že jim nebude moct ublížit a že oni mají navrch, a tak na ně zvolal: „Chci bezpečí!“ Chtěl od nich psaný slib, že ho v budoucnu nebudou chtít za jeho čin potrestat. Oni se tedy zastavili a Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) mu nechal zmíněný slib napsat. Suráqa jim hned řekl o odměně vypsané Kurajšovci a o všem, co se v Mekce děje a řekl také: „Projdete okolo mých velbloudů a ovcí v tom a tom místě, a tak si z nich vezměte, kolik potřebujete. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) mu řekl: „Nepotřebujeme to, ale ty nás kryj.“ Suráqa se vrátil a říkal každému, kdo chtěl pátrat v tomto směru: „Tady už jsem hledal, hledejte jinde!“ A tak Alláh učinil jednoho z Prorokových nepřátel jeho ochráncem! Věřící v Medíně mezitím netrpělivě čekali na příchod nejlepšího z lidí a každé ráno vycházeli na okraj Medíny a čekali, dokud je nevyhnalo zpět do jejich příbytků horko pouště v poledne. Jednoho dne, když se věřící takto vrátili po poledni domů, byl jeden z židů na jednom vyvýšeném místě v Medíně kvůli nějaké své věci a spatřil Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), jak přichází. Neovládl se a zvolal: „Arabové! Toto je vaše sláva!“ Věřící přišli a Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) přivítali a začalo budování prvního islámského státu.