Špatný a dobrý konec

Páteční kázání 1. 5. 2015, šejch Ahmad Rajab, Mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Pokračujeme v našem hovoru o smrti, definitivním konci každého člověka.

Dnes, s dovolením Všemohoucího Alláha, budeme mluvit o konci věřících na tomto světě, neboť má velký význam, jde o závažnou věc. Co bude následovat po ní, závisí právě na něm, jestli bude věřící odměněn nebo potrestán, podle dobrého či špatného konce, jak se o tom zmiňuje jeden hadís, že činy se počítají podle jejich konce. Podle al-Buchárího, který citoval Džábira (rAa), jenž řekl: „Prorok (sAs) řekl: ‚Jak kdo zemře, tak ho Alláh pošle.‘“ Proto se zbožní služebníci Alláha silně znepokojili a začali se více zajímat o konec, dělali jen zbožné skutky a více a více pokorně prosili Vznešeného a Všemocného Alláha, aby je v tom posílil, aby se s Ním mohli setkat, a snažili se věrně kopírovat Alláhův odkaz.

„Vy, kteří věříte! Bojte se Alláha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!“ (Rod ^cImránův, 3:102)

Strach předků ze špatného konce byl obrovský.

Jak by se nebáli, když jsou jejich duše v rukách Milosrdného, který s nimi může naložit, jak se mu zachce?

Abdulláh bin Amr bin Al-^cÁs vyprávěl, že slyšel Proroka (sAs), jak říká: „Duše všech lidí jsou v rukách Milosrdného, který s nimi naloží, jak se Mu zachce. Ó Alláhu, Ty, který vládneš našim duším, učiň, aby Ti naše duše byly poslušné.“ (podle Muslima)

Musíme si uvědomit, že vlastnosti Alláha, nejsou jako naše vlastnosti, nic se k Němu nedá přirovnat. Věříme v ně, ale nevíme, jaké ve skutečnosti jsou.

Sufján al-Thúrí plakal celou noc. Zeptali se ho: „Plakal jsi kvůli svým hříchům?“ Zvedl stéblo ze země a odpověděl: „Hříchy jsou lehčí než tohle. Pláču ze strachu z konce. Jsou dva a není žádný třetí. Je dobrý konec a špatný konec. Nechť mně i vám Alláh dopřeje dobrý a šťastný konec.“

Anas bin Málik (rAa) vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „Přeje-li Alláh svému služebníkovi dobré, použije ho.“ Zeptali se: „Jak ho použije?“ Odpověděl: „Dopřeje mu, aby uspěl v něčem dobrém, než zemře.“ (upraveno al-Albáním)

Například šejch Abdulhamíd Kišk (nechť je k němu Alláh milosrdný) zemřel v den, který miloval ze všech nejvíce, a to byl pátek, což je jedno ze znamení dobrého konce. Umyl se, oblékl si svůj bílý oděv, navoněl se, začal se modlit dvě rak^cy za rituální očistu nebo dopolední modlitbu a při druhé rak^ca, když se uklonil, najednou upadl. Seběhla se k němu celá rodina a zjistili, že jeho duše odešla k Alláhovi. Skutky se počítají podle konce. Podle toho, jak kdo žije, tak zemře, a podle toho, jak zemře, tak bude poslán (k Alláhovi). Jeden lékař, dr. Khaled al-Habír vyprávěl: „Zavolala mi záchranka a řekli mi, že mají pacientku, která má krevní sraženinu, abych se na ni přišel podívat. Šel jsem tedy, a když jsem došel ke dveřím záchranky, její srdce se zastavilo. Zahájil jsem masáž srdce a první pomoc. Po minutě či dvou se probrala a dívala se k nebi a jako by s někým mluvila. Pak zvedla ruku a řekla: ‚Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha a dosvědčuji, že Muhammad je posel Alláha.‘ Přestal jsem a ona přestala, pak jsem jí poskytl první pomoc a ona to znovu zopakovala, dívala se k nebesům, zvedla ruku a řekla šahádu, pak přestala a já jí zase poskytl první pomoc. Po třetí jsem uviděl něco zvláštního. Uviděl jsem moc našeho Vznešeného a Všemocného Pána. Zatímco tentokrát pronášela šahádu, všiml jsem si, že přístroj, který byl napojen na její srdce, nepracuje, a její jazyk nechal promluvit Dobrotivý Alláh, aby byl pro mne a pro jiné argumentem. Šel jsem za jejím manželem, abych mu projevil soustrast. Když jsem to udělal, pověděl jsem mu, co jsem viděl, a řekl jsem mu, jak to bylo s jeho manželkou. Odpověděl, že se nediví. Že od té doby, co si ji před třiceti pěti lety vzal, nevynechala žádnou noční modlitbu, ledaže pro to měla vážný důvod.“ Skutečných příběhů o dobrém konci je mnoho.

Milí bratři a milé sestry, musíme si uvědomit, že smrt přichází náhle, nečekaně. Nedělá rozdíl mezi mladým a starým, zdravým či nemocným. Člověk by neměl lpět na tomto světě, soustředit se na tužby a být neposlušný vůči Alláhovi, aniž by se kál. Jak jsme řekli, jak kdo žije, tak i zemře, jak kdo zemře, tak bude poslán k Alláhovi, ledaže by si Alláh přál něco jiného. Vše v životě člověka má vliv na jeho konec.

Vypráví se, že když jeden člověk umíral, jeho syn mu řekl, ať řekne šahádu, ale on řekl: „S tamtím domem udělejte to a to, s tamtou zahradou udělejte to a to.“

Vypráví se o obchodníkovi, který měl říci na smrtelné posteli dvakrát šahádu, ale byl tak zabrán do zúčtování s pozemským světem, že je vůbec nestihl říci, neboť toto byl jeho jediný cíl.

Vypráví se o jiném člověku, kterému řekli, aby pronesl šahádu, ale on začal nesmyslně zpívat a řekl: „To, co říkáš, je mi k ničemu. Já jsem v životě dělal jen samé špatnosti.“ A s tímto zemřel.

Takových situací je mnoho. Prosme Alláha o odpuštění a sílu.

Otázkou však zůstává: co je důvodem dobrého konce?

Vznešený a Všemohoucí Alláh má pro všechno důvod a každý muslim by měl následovat důvody pro dobrý konec.

Důvodů dobrého konce je mnoho, např.:

- bohabojnost, skrytá i zjevná

- aby se měl člověk na pozoru před velkými hříchy, neboť velké hříchy jsou smrtelné a malé hříchy, jestliže trvají, stanou se z nich velké, mnoho malých hříchů bez pokání a prosby o odpuštění ovládne duši, jak řekl Prorok (sAs): „Dávejte si pozor na menší hříchy. Nasbírají se, až nakonec člověka zničí.“

- neustálé připomínání si Alláha až do konce. Když byl povolán Abdurrahmán bin al-Aswad, rozplakal se. Zeptali se ho, proč pláče. Odpověděl, že je mu líto modlitby a půstu, a bez ustání recitoval Korán, dokud nezemřel.

- správné chování, což je to poslední, aby člověk nesešel z cesty, neodklonil se od Koránu a sunny. Pokud by toho nebyl schopen, aby se tomu snažil aspoň přiblížit. Kdo se odkloní, ztratí se.

Prorok (sAs) řekl: „Následujte správnou cestu a buďte vytrvalí. Mějte na paměti, že nikdo z vás nedosáhne spásy svými činy.“ Zeptali se: „Ani ty?“ Odpověděl: „Ani já. Pokud se nade mnou Alláh nesmiluje.“

- prosebné modlitby o dobrý konec a o ochranu před zkouškami života a smrti.