Úloha mešity v islámu

Páteční kázání 10. 1. 2020, šejch Usama al-Deiri, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jen Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Muslimové, Alláh porovnává svá stvoření a vybírá si ze Své laskavosti toho, kdo se mu zalíbí. Každý muslim je v tomto původcem soutěžení o zásluhy a předhánění se o ty nejvyšší posty. Prorok (sAs) řekl: „Tento (člověk) je lepší než ti před ním jako zaplňování Země.“ Podle toho, čím je Země zaplněna, je také ceněna. Nejmilejšími místy pro Alláha jsou místa, kde je uctíván. Prorok (sAs) řekl: „Nejmilejšími místy pro Alláha jsou mešity.“ Nejctěnější a nejvýznamnější mešitou je Velká mešita v Mekce, první mešita, která byla na Zemi postavena. Druhou nejvýznamnější mešitou je Prorokova mešita (sAs) a třetí je mešita al-Aqsá.

Pouze k těmto třem mešitám se vykonává pouť, jak řekl Prorok (sAs): „Konejte pouť pouze k těmto třem mešitám: k mojí mešitě, k Velké mešitě a k mešitě al-Aqsá.“ (všichni se na něm shodují)

Mešity jsou Alláhovými příbytky, které k sobě připojil na počest a slávu. Často se o nich zmiňuje a jejich stavitelé jsou těmi nejčistšími tvory – Proroci a jejich následovníci. Alláh – sláva Mu – praví: „Když pak Abraham a Ismael kladli základy chrámu.“ (2:127) Když Prorok (sAs) přišel do Qubá’a, postavil tam mešitu, a když přišel do Medíny, postavil tam mešitu.

Stavba mešity je formou obětování a uctívání. Alláh přislíbil tomu, kdo ji postaví, Ráj. Prorok (sAs) řekl: „Kdo postaví příbytek Alláhův (mešitu), tomu Alláh v Ráji postaví něco podobného.“ Má se tím na mysli velká odměna. „Za každý krok, který udělá, se mu připíše dobrý skutek. Díky ní je povýšen o stupeň a je mu za ni smazán jeden špatný skutek.“ Když se vrátí člověk z mešity domů, je mu to připsáno ještě jednou. Jeden člověk řekl Prorokovi (sAs): „Chci, aby mi byla zapsána má cesta z mešity a můj návrat, pokud se vrátím domů.“ Prorok (sAs) mu odpověděl: „Alláh ti dal toto vše dohromady.“ Časté chození do mešity a čekání na modlitby: „Kdo chodí do mešity při rozbřesku nebo při setmění, tomu Alláh připraví příbytek v Ráji pokaždé, když jde.“

„Největší odměna náleží tomu, kdo to má do mešity nejdále. Kdo čeká, aby se pomodlil s imámem, ten dostane větší odměnu než ten, kdo se pomodlí a jde spát.“

Chozením do mešity člověk maže své hříchy. Prorok (sAs) řekl: „Kdo vykoná očistu před modlitbou a udělá ji dobře, pak se jde pomodlit povinnou modlitbu a pomodlí se ji s lidmi nebo ve skupině či v mešitě, Alláh mu odpustí jeho hříchy.“ Docházení do mešity a pobývání v ní a láska k ní jsou příčinami dobrého vedení a správného chování. Takový člověk bude jedním ze sedmi, které Alláh zakryje svým stínem v Den, kdy nebude žádného stínu, člověk, jehož srdce je připoutáno k mešitě.

„Když vejde do mešity, bude považován za modlícího se, bude-li zadržen modlitbou. Andělé se za něho budou modlit, pokud zůstane na svém místě, na kterém se bude modlit. Budou říkat: ‚Ó Alláhu, odpusť mu, Alláhu buď k němu milosrdný.‘“

Mešity byly velebeny dřívějšími národy. Alláh přikázal Abrahamovi a Ismaelovi, aby očistili Velkou mešitu. Imránova manželka zaslíbila svého nenarozeného potomka mešitě al-Aqsá: „Pane můj, zaslibuji Ti, co je v lůně mém, aby se zasvětilo Tobě.“ (3:35) Islám umocnil význam mešity, velebí každého, kdo pracuje v její prospěch. Prorok se zeptal na ženu, která zametala jeho mešitu, a řekli mu, že zemřela. Požádal je, aby mu ukázali její hrob. Ukázali mu ho a on se za ni pomodlil.

Ke správnému chování v mešitě patří to, že se do ní člověk pěkně ustrojí. „Lidé! Do každé mešity choďte ustrojeni!“

Z úcty k mešitě se patří být potichu, chovat se vážně a důstojně. Prorok řekl: „Když začne modlitba, neběhejte a nechoďte, dodržujte klid. Co stihnete, to se pomodlete, co vám uteče, to dokončete.“

Když člověk vejde do mešity, měl by ji pozdravit tím, že se pomodlí dvě rak’a, než si sedne, i kdyby už chatíb vstupoval na minbar. Také by si člověk neměl v mešitě hrát s mobilem během kázání, anebo mluvit se svým sousedem. Oživení v mešitě by mělo být prostřednictvím připomínání si Alláha a vědění. Alláh – sláva Mu – praví: „V domech, jež Alláh dovolil postavit a v nichž se vzpomíná jména Jeho…“ (24:36) A věřící v mešitě popisuje jako ty, které nezlákají žádná lákadla tohoto světa, a chválí ty, kdo mešity budují: „… slaví Ho ráno i večer muži, které ani obchod, ani prodej nezláká od vzývání Alláha, od dodržování modlitby a od dávání almužen, a ti obávají se dne, kdy srdce i zraky se budou obracet…“ (24:37)

Prorok (sAs) učinil z mešity místo k učení a dal vyrůst generaci, která nikdy dříve nebyla a nikdy nebude. Nabádal k tomu, aby se věřící účastnili v mešitě kroužků, kde by si připomínali Alláha a vzdělávali se. Podle něho (sAs) jsou tři druhy lidí: „Jeden, který se uchýlil k Alláhovi, a Alláh mu poskytl útočiště, druhý, který cítil před Alláhem ostych, a Alláh ho skryl ve svém milosrdenství (a nepotrestal ho), třetí odvrátil svou tvář od Alláha a Alláh se odvrátil od něho.“ (všichni se na něm shodují)