Vliv činů na mulsima

Páteční kázání 17. 9. 2021 (10. safar 1443 H), Dr. Usama al-Deiri, mešita v Praze 

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Směřování služebníků Alláhových k dobru na tomto i na Onom světě je úkolem proroků a poslů a předpisy a zákazy, které seslal Alláh ve Své Knize, dovedou muslima k dobru na tomto i na Onom světě a ochrání ho od zla tohoto i Onoho světa a stane se díky tomu příkladem hodným následování. Všemohoucí Alláh praví: „A ustanovili jsme je vůdci, kteří lid svůj řídí podle rozkazu Našeho, a vnukli jsme jim konání dobrého, dodržování modlitby a rozdávání almužny – a byli služebníky Našimi.“ (21:73)

Vzájemné předhánění se v konání dobrého patří ke známkám zbožných služebníků. Všemohoucí Alláh praví: „Každý má směr svůj, k němuž se obrací. Snažte se vzájemně překonávat v dobrých skutcích!“ (2:148) Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – prosil Alláha těmito slovy: „Ó Alláhu, prosím Tě, abych konal dobré a zanechal konání toho, co je zakázané.“ Tato prosba k Všemohoucímu Alláhovi je žádostí o to, aby bylo člověku dopřáno úspěchu, byl zadržen od špatného a aby se mu dostalo pomoci ke konání dobrého a vyvarování se zakázaného. Toto obnáší konání dobrého a zanechání toho, co je zakázané, avšak je to s blahosklonností Alláhovou, úspěchem daným od Něho a s Jeho ochranou.

Korán nám přikazuje, abychom vzájemně soupeřili v konání dobra. Všemohoucí Alláh – chvála Mu – praví: „Snažte se vzájemně překonávat v dobrých skutcích!“ Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – tak činil po celý svůj život za každých okolností, takto vedl své druhy – radwána lláhi alajhim – v jejich chování.

Když služebník Alláhův koná dobro, je to blahodárný čin, jak nám Všemohoucí Alláh – chvála Mu – přikázal nejen o jeho konání prosit, ale také tak konat. Všemohoucí Alláh – chvála Mu – praví: „Nechť stane se z vás obec, jež bude vyzývat k dobrému…“ (3:104) Ibn Mádža vyprávěl podle Sahla bin Saad, že Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „V tomto dobru jsou poklady a k těmto pokladům jsou klíče. Požehnán buď ten, jehož Alláh učinil klíčem k dobru a zámkem chránícím před zlem, a běda tomu, jehož Alláh učinil klíčem ke zlu a zámkem bránícím dobru.“

Konání dobra je hodnotou, která vede k tomu, že jsou dobří jednotlivci i celé společnosti. Všemohoucí Alláh praví: „Vy, kteří věříte! Klaňte se, padejte na zem a uctívejte Pána svého! Konejte dobré, snad budete blažení!“ (22:77)

Konání dobra je známkou pravé víry a zdravého přesvědčení. Všemohoucí Alláh praví: „Zbožnost nespočívá v tom, že obracíte tváře své směrem k východu či západu, nýbrž zbožný je ten, kdo uvěřil v Alláha, v Den soudný, v anděly, Písmo a proroky a rozdává z majetku svého – bez ohledu na lásku k němu – příbuzným, sirotkům, nuzným, po cestě Alláhově jdoucímu, žebrákům a na otroků vykoupení, a ten, kdo modlitbu dodržuje a almužnu udílí. A zbožní jsou ti, kdož úmluvy své dodržují, když je jednou uzavřeli, a v protivenství, v neštěstí a v dobách násilí jsou trpěliví – to jsou ti, kdož víru pravou mají, a to jsou bohabojní.“ (2:177)

Branou k dobru je učení se Koránu a jeho vyučování. Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Nejlepšími z vás jsou ti, kdo se učí Koránu a vyučují ho.“ Toto motivuje muslima k tomu, aby se učil Koránu, přemítal o něm a nabádal své děti, aby se ho učily zpaměti.

Dále také prohlubování znalostí o víře, snaha o vzdělávání se v náboženské vědě. Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Pro koho chce Alláh dobro, učiní ho zběhlým ve víře.“

Branou k dobru je také pomoc druhým. Abdulláh bin Umar – radija lláhu anhu – vyprávěl, že k Prorokovi – salla lláhu alajhi wa sallam – přišel jeden člověk a zeptal se ho, kdo z lidí je Alláhovi nejmilejší a jaké činy jsou Alláhovi nejmilejší. Posel Alláhův – salla lláhu alajhi wa sallam – odpověděl: „Všemohoucímu Alláhovi jsou nejmilejší ti, kdo jsou nejužitečnější pro lidi, a nejmilejšími činy jsou ty, které vyvolají v muslimovi radost, zaženou chmury, nebo když za něj uhradí dluh, zaženou jeho hlad, a když půjdu s bratrem, abych mu s něčím pomohl, je to lepší, než když zůstanu zavřený v této mešitě (v Medíně) po celý měsíc. Kdo zastaví svůj hněv, tomu Alláh zakryje to, co má zůstat skryto, kdo potlačí svou zlost – a kdyby chtěl, dal by jí průchod – tomu Alláh naplní srdce přáním v Soudný den, kdo jde se svým bratrem, aby mu pomohl v nějaké věci, dokud mu nepomůže jí dosáhnout, tomu Alláh dopřeje, aby měl pevný krok v Den, kdy budou nohy klopýtat.“ (podle at-Tabarího)

Náš Posel – salla lláhu alajhi wa sallam – než se mu dostalo zjevení, se vyznačoval tím, že pomáhal lidem, jak to potvrdila jeho manželka Chadídža – radija lláhu anhá – když mu řekla, když přišel vyděšen z jeskyně, když se mu dostalo prvního zjevení: „Nikoli. Při Alláhovi. Alláh tě nikdy nepokoří, protože udržuješ vztahy s příbuznými, pomáháš chudým a potřebným, uctíváš hosty a pomáháš každému, koho postihlo neštěstí.“

Prosíme Alláha, aby nás všechny učinil klíčem k dobru.