Výchova dětí

Páteční kázání 8. 8. 2014 (12. šawwál 1435), šejch Ahmed Ragab, mešita v Praze

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Dnes budeme mluvit o třetím z deseti příkazů (které jsme již zmiňovali), které je popsané v súře al-Anʻám (Dobytek) ve významu: „Nezabíjejte z nedostatku děti své, vždyť jsme uštědřili nezbytné pro vás i pro ně!“ (al-Anʻám, 6:151). Tento verš je důkazem toho, že Alláh je k Jeho poddaným milostivější než jejich vlastní rodiče. Alláh Nejvyšší nám zakázal zabít vlastní děti a kladl nám na srdce, abychom je nezklamali při rozdávání dědictví. Někteří lidé v době nevědomosti před islámem uznávali právo na dědictví pouze mužům a dokonce zabíjeli své dcery ze strachu před chudobou a hanbou.

Rád bych využil toto naše téma o dětech k tomu, abych přešel na důležitější téma, a to je výchova dětí.
Člověk se honí za prací a je zaměstnán výběrem míst, kam bude cestovat, ale nenajde si hodinku, aby poseděl se svými dětmi. Prorok (s.A.s ) řekl ve významu: „Už to, že někdo z nás ztratí kontrolu nad těmi, o které pečuje, je hřích.“ Není větší ztráty, než ztráta dobrého chování a ztráta islámu ze srdce těchto dětí.
Naši synové, dcery, sestry a manželky jsou svěřenci (amána), a budeme na ně Alláhem tázáni.
ʻAbdulláh bin ʻUmar (nechť je s nimi Alláh spokojen) řekl: „Slyšel jsem Proroka (s.A.s ) říct: Každý z vás je pastýř a každý z vás má odpovědnost za své stádo. Vládce je pastýř odpovědný za své stádo.  Muž je pastýřem své rodiny, odpovědným za své stádo, a žena je pastýřka odpovědná v domě svého manžela. Sluha je pastýřem majetku svého pána, odpovědným za své stádo, a muž je také pastýřem majetku svého otce, odpovědný za své stádo. A tak je každý z vás odpovědným pastýřem.“

Matka Anase bin Málika ukolébávala svého potomka na klíně se slovy (ašhadu allá iláha illa Alláh wa ašhadu ana Muhammadan rasúlulláh). Když Anas povyrostl, šla s ním  za Prorokem (s.A.s ), aby mu posluhoval asi deset let. Učil se od Proroka a stal se jedním z učenců tohoto národa a jedním z vypravěčů hadíthů... to díky výchově a vedení jeho matky. Avšak neopomeňme ani práva dětí, z nichž první je bohabojnost. Alláh Nejvyšší a Vznešený říká v súře Ženy: „A nechť se střeží ti, kdož - v případě,  že po sobě zanechají slabé potomstvo - se o ně budou také strachovat,  utiskovat jiné! Nechť bojí se Alláha a nechť hovoří slovo přímé!“ (Ženy, 4:9).

Za druhé si zde uveďme ohromné gesto ʻUmara ibn al-Chattába, když k němu přišel muž se stížností, že jeho syn je neposlušný. ʻUmar nechal přivést toho syna a káral ho, ale syn řekl ʻUmarovi: „Ó vůdče věřících!  Cožpak nemám jako syn svá práva?“ Odpověděl: „Ano.“ Zeptal se: „A jaká to jsou?“ Odpověděl: „Vybere mu dobrou matku a pojmenuje ho pěkným jménem a naučí ho Korán.“
Na to syn řekl: „Co se týče matky, byla to prostitutka a dal mi jméno Džaadan a nenaučil mě ani slovo z Koránu.“ Otočil se ʻUmar k otci a řekl: „Zneuctil jsi svého syna dřív, než zneuctil on tebe.“
Je povinností muslima vybrat svému dítěte vhodnou matku, vybrat mu vhodné jméno a naučit ho Koránu a naučit ho arabskému jazyku.

V této promluvě jsme zmínili jen část těchto práv.  Nechť Alláh odpustí mně i vám.